Sladké dýňové máslo

20150913_15364920151002_07453720150912_161026

Tak mi uschly dvě sazeničky okurek. Na jaře. Začínám trochu oklikou, ale vydržte, má to pointu. Zbyla mi jedna rostlinka. Nejdříve jsem si myslela, že si ještě nějaké dokoupím, ale zapomněla jsem. Pak mi něco slibovala sousedka, ale zřejmě mi místo sazenic  přinesla vajíčka. Tak to s těmi našimi výměnnými obchody chodí. A najednou bylo pozdě. To jsme zrovna letos vytvořili okurkám konstrukci jak na úrodu pro regiment a teď se tam krčila jedna zelená ubožačka, která vypadala, že se toho plotu tak bojí, že to raději vzdá předem. Nevyvíjelo se to moc optimisticky. Ne že bych tak lpěla na úrodě okurek, stejně pak všechny vyrostou najednou a já je pak rozdávám širokému okolí, ale bylo mi té samotinky samotné líto. A tu vám takhle pleju vedlejší záhon a co nevidím.  Tohle přeci vypadá jako okurka. Někdy se stane (tedy docela často), že v kompostu přezimují semínka z loňského roku a na jaře pak koukáme co nám kde raší.  Okurka se hodila a tak jsem ji zasadila k plůtku a bylo. Brzy na jaře člověk okukuje každý lístek, ale jak se to pak všechno rozbují a na naší zahradě i proroste mezi sebou,  už to přestaneme příliš  sledovat. Tak tam jednou do toho zeleného chaosu koukám a říkám si – neměly tady být  dvě okurky? Ta jedna tedy jo, ale ta druhá má nějaké moc velké listy. Jak začala házet metrové šlahouny, tak mi to bylo jasné. Je to dýně. Holka se ale nějak neměla k akci. Pravá okurka už nádherně rodila a falešná se jen snažila obsadit celou zahradu, ale plody žádné. Nakonec jsem si ji zařadila do druhu – velkolistá, šlahounovitá a naprosto nezvladatelná tykvovitě vypadající nezařaditelnost. Jenže ona byla kočička jen stydlivá. Plodit někde na veřejnosti, to dělá jen taková lehká holka jako  okurka. To ona,  těžká váha, uložila svou jedinou dýni do keříčkových fazolek.  Přišli jsme na ni skoro náhodou a to už měřila  téměř půl metru. Pěkné mimi.

20150913_153029  20150913_153109

Dýňové máslo

Dýňové sladké máslo je v naší rodině hodně oblíbené. Dáváme si ho na chleba místo marmelády a asi nejlepší je v kombinaci se sýry. Když jsem si založila blog, tak jsem si hned řekla, že sem hlavně musím dát tenhle recept. Jímá mě totiž hrůza, že ho jednou ztratím.  Máslo se dá dělat ze všech druhů dýní a pokaždé bude trošku jiné. Nejen díky chuti dýně, ale i použitým koření, jehož množství a druh si můžete sami upravit. Nejlepší je prý z dýně, která přešla mrazem.

20151002_074645  20151002_074408

1 kg očištěné dýňové dužiny

1 hrnek třtinového cukru

1 lžíce medu

Koření podle chuti (skořice, vanilka, muškátový oříšek, zázvor, hřebíček, nové koření …)

Šťáva z půlky citrónu

Špetka soli

Dýňovou dužinu pokrájejte na kousky, vložte do vymazaného pekáčku, lehce podlijte vodou, přikryjte alobalem a pečte do měkka. Po té rozmixujte a přendejte do hrnce. Přidejte cukr, med, koření, šťávu z citrónu a sůl. Na mírném ohni za stálého míchání vařte, dokud kaše nezhoustne. Horké dýňové máslo dejte do malých zavařovacích sklenic. Raději jej uchovávám v lednici. Vařím jen z kila a udělám zas čerstvé když se sní . Vždyť dýně budou ještě dlouho.

20151003_110347  20151003_112734  20151003_113125

Babí léto ve Svatojánských proudech. 

2 thoughts on “Sladké dýňové máslo

  • Květen 17, 2016 at 8:10 pm
    Permalink

    Tak to je dost dobrý, zítra koupím dýni a pak dam vedet☺diky

    Reply
    • Květen 18, 2016 at 5:14 pm
      Permalink

      Tak to se těším – doufám, že si máslo oblíbíte. Já to můžu pořád.

      Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *