Pamatujete si, jak ve filmu Amélie z Montmartru chce hlavní hrdinka připomenout svému otci jeho dávnou touhu po cestování a tak pošle kolem světa jeho zahradního trpaslíka? Trpaslík pak tatínkovi posílá své fotografie. Trpaslík před Eiffelovkou, trpaslík u Niagarských vodopádů, trpaslík před Sochou Svobody … Vzpomněla jsem si na tuhle scénu u fotek, které právě teď posílá naše dcera z cesty po Americe. Na fotografiích jsou s naším rozesmátým půlročním vnoučkem, kterému můj muž říká láskyplně Buřt. Tak tu sedím v Praze a prohlížím si fotky – Buřtík v Centrál parku, Buřtík před Bílým domem, Buřtík u mexické hranice… a myslím na to, jak jiné dětství, než jsme měli my, mají dnešní děti. A taky přemýšlím po vzoru tatínka Amélie o cestování a o Americe. Když se řekne Amerika a jídlo, tak si většina z nás představí hamburger. Někdo s posměškem a někdo vyloženě s láskou. Já myslím, že dát si pravý americký hamburger v New Yorku, třeba na ulici, musí být skvělý zážitek. Přesto mě napadlo jiné, ale také čistě americké jídlo a to Waldorfský salát. Jestli je něco opravdová americká klasika, tak je to tento salát. Viz Wikipedie: Salát byl poprvé připraven okolo roku 1893 v Hotelu Waldorf v New Yorku City (předchůdci hotelu Waldorf Astoria , který byl otevřen v roce 1931). Konec citátu. Jestli tohle na vás neudělalo dojem – tak už nic.
Pro 2 osoby:
2 středně velká jablka
1 lžíce citronové šťávy
3 stonky řapíkatého celeru
Cca hrst hroznového vína
Vlašské ořechy podle chuti
Majonéza na spojení (může být i bezvaječná viz. recept na blogu)
Polníček na ozdobu
Omytá, neoloupaná jablka nakrájíme na kostičky a pokapeme citronovou šťávou. Přidáme na jemno nakrájený celer, celé kuličky hroznového vína a na hrubo nasekané vlašské ořechy. Salát spojíme majonézou. Ozdobíme polníčkem a vlašskými ořechy.
Kdybyste se ptali, jestli je to slaný nebo sladký salát – tak vám asi nedokážu odpovědět. Nepřidává se tam ani sůl – ani cukr. Sladký je od ovoce a lehce slaný od majonézy, ale hlavně, opravdu skvělý.