Just another WordPress site
Tak nějak nevím, co jsem posledního půl roku dělala. Může za to ten zatracený virus. Od března pracuji z domova. Řeklo by se – super. Musím mít víc času. Minimálně tím, že nestrávím dvě hodiny denně v pražské hromadné dopravě. No a nic. Můžu vám tak maximálně vyjmenovat co nedělám. Read more
Často, tak jako většina zaměstnaných žen, přiběhnu domů, otevřu lednici a honem vymýšlím něco k večeři. Už v tom mám docela praxi, takže se mi čas zírání do poloprázdné lednice zkracuje. Ne, že bychom měli lednici víc zásobenou, nesnáším když se vyhazuje jídlo a tak velké zásoby nemíváme, ale už jsem dost zběhlá – mistr disciplíny v jídlech co dům dal. Read more
Zajímalo by mě, jestli si učitelé myslí, když nás od dětství nutí sedět celé hodiny ve školních lavicích , že nás tím připravují na život a budoucí povolání. Doufám že ano. Jinak by jim jejich práce musela připadat jako každodenní házení sušené luštěniny na zeď. Read more
V: To je prostě neuvěřitelné. Něco jako kouzlo. Vůbec by mě nenapadlo, že to půjde. Vážně jsem o tom pochybovala. A nakonec to bylo tak rychle a s takovou lehkostí. Prostě, dokud to neuvidíš na vlastní oči, tak neuvěříš. Read more
Pamatujete si, jak ve filmu Amélie z Montmartru chce hlavní hrdinka připomenout svému otci jeho dávnou touhu po cestování a tak pošle kolem světa jeho zahradního trpaslíka? Read more